Cévkování neboli katetrizace močového měchýře je zavedení katétru (cévky) přes močovou trubici do močového měchýře k zajištění odtoku moče. Rozlišujeme katetrizaci jednorázovou, kdy je cévka ihned po vyprázdnění močového měchýře odstraněna, např. při nemožnosti se vymočit nebo při odběru moče na bakteriologické vyšetření. V případě permanentní (dlouhodobé) katetrizaci zůstává cévka ponechána delší dobu. Moč odtéká z močového měchýře pomocí speciální cévky, která má na konci balónek naplněný sterilní vodou, který brání vyklouznutí z močového měchýře a drenážního systému (sběrný sáček s výpustí). Permanentní katetrizace je indikována u imobilních pacientů, v pooperačním období kdy je pacientův pohyb na lůžku omezený.  Rovněž při urologických onemocněních jako zbytnění prostaty, při rozsáhlých kožních defektech v sakrálních nebo perineálních oblastech, při opruzeninách a při inkontinenci moči.

Obecné zásady při katetrizaci močového měchýře:

• zavedení katétru vždy indikuje lékař.
• katetrizaci u žen provádí všeobecná sestra.
• katetrizaci u mužů provádí lékař nebo všeobecná sestra se specializací „Sestra pro intenzivní péči“ nebo sestra po absolvování certifikovaného kurzu se zaměřením na katetrizaci močového měchýře u mužů.
• při katetrizaci je nezbytné dodržení asepse, aby se zabránilo zanesení mikroorganismu do močového měchýře.

Postup při zavedení močového katétru:

• sestra před samotným výkonem poučí pacienta o nutnosti zavedení cévky, zajistí soukromí pacienta.
• u imobilních pacientů provede hygienu urogenitální oblasti.
• po provedení hygienické dezinfekce rukou si připraví pomůcky, tak aby je měla pohodlně dostupné.
• otevře balení sterilních tampónu a provlhčí je antiseptickým roztokem, na sterilní čtverec aplikuje Mesocain gel.
• pootevře balení katétru, položí přes hranu stolku, aby koncová část visela pro snadné uchopení.
• uloží pacienta do vhodné polohy:

• u žen – na záda s mírně pokrčenými dolními končetinami, stehna od sebe,
• u mužů – na záda s volně nataženými dolními končetinami.

• v případě zavedení permanentního katétru si připraví močový drenážní systém a zavěsí jej na lůžko pod úroveň močového měchýře.

• katetrizaci u žen provede takto:
  • nedominantní rukou oddálí a vytáhne směrem nahoru stydké pysky a provede dezinfekci ústí močové trubice.
  • z předem otevřeného sáčku uchopí cévku, konec namočí do lubrikačního gelu.
  • pak zavádí katétr do močové trubice, tak hluboko dokud nezačne odtékat moč.
  • v případě jednorázové katetrizace odebere vzorek moče a zbytek moče nechá vytéct do mísy nebo pleny. Katétr po odběru vytáhne.
  • při zavedení permanentní cévky aplikuje určené množství roztoku do vedlejšího lumenu k naplnění cévky.
  • napojí cévku na hadici drenážního systému a zavěsí jej pod úroveň močového měchýře.
  • jemným zatažením za katétr zkontroluje fixaci v močovém měchýři.

• katetrizaci u mužů provede takto:

• sestra zdvihne penis pomocí sterilního čtverce a přetáhne předkožku přes glans penis.
• provede dezinfekci ústí uretry a sterilně aplikuje anestetikum.
• zdvihne penis do kolmé polohy a pomocí pinzety zavádí katétr, poté penis mírně sklopí a zavede cévku.
• další postup je stejný jak u cévkování ženy.

Doporučení při zavedení permanentního katétru:

• před každou manipulaci s katétrem je nutné provést hygienu rukou.
• sběrný sáček musí být po celou dobu používání pod úrovní močového měchýře, aby se již jednou vyteklá moč nevracela zpět do močového měchýře (riziko infekce).
• při vyprazdňování sáčku nutno zabránit kontaktu výpustní drenážní spojky a nesterilní nádoby. Sáček nepokládat na zem.
• hygienu katétru a jeho okolí provádět denně vodou a mýdlem.
• zajistit u pacienta dostatečný příjem tekutin.
• sledovat množství vyloučené moče. Pokud cévka přestane odvádět nutno zkontrolovat její polohu a odstranit případné zalomení cévky.
• pokud moč nezačne odtékat a dostaví se tlak v močovém měchýři a pocit nucení na močení kontaktujte sestru domácí péče.
• permanentní katétr musí být pravidelně měněn včetně drenážního sytému a to podle druhu materiálu, z kterého je vyroben, nejčastěji co 4 týdny.

• pokud má pacient katétr uzavřený zátkou, je nutné močový měchýř v pravidelných intervalech vypouštět (co 2-3hodiny).

Shrnutí:

Dalším častým výkonem, který lze provést v domácím prostředí pacienta je katetrizaci neboli cévkování močového měchýře. O zavedení i odstranění močového katétru rozhoduje lékař na základě zdravotního stavu pacienta. Sestra výkon provádí, edukuje pacienta i rodinu jak zacházet se zavedeným katétrem a v případě komplikaci kontaktuje lékaře.

Zavedení venózního portu nebo PICC katétru je součástí léčby převážně onkologických pacientů. Předchází se tím nadměrné a opakované traumatizaci periferních žil, čímž se pro pacienta nabízí větší komfort během celé léčby. Dlouhodobý žilní přístup umožňuje vstup do centrálního řečiště a je využíván pro opakované cykly chemoterapie, k odběrům krve, podávání infuzí, výživy, analgetik apod. Kvalitní ošetřovatelská péče je základem pro dlouhodobé a bezproblémové používání těchto žilních vstupů.  Vždy je dodržován aseptický přístup a postupuje se dle platného standardu.

Venózní port je tvořen komůrkou se speciální silikonovou membránou a vlastním katétrem, který nasedá na komůrku a je veden podkožním tunelem do centrální žíly. Port neboli komůrka je umístěna pod kůží nemocného, obvykle na hrudi. Membránu komůrky je možno propichovat pouze speciálními jehlami tzv. Huberovy jehly, které mají zkosený hrot a nepoškozují membránu. Port je určen pro dlouhodobé použití (roky). V případě že není používán, je nutné ho pravidelně proplachovat a kontrolovat jeho funkčnost. Proplachy se provádějí dle zvyklosti pracoviště, zpravidla jednou za 6-8 týdnů.

Postup při proplachu portu:

• sestra pacienta seznámí s postupem, provede hygienickou dezinfekci rukou a připraví si pomůcky (Huberovou jehlu, spojovací hadičku, 20ml stříkačky, fyziologický roztok, dezinfekci na kůži a ruce, sterilní tampóny, krytí Cosmopor, sterilní rukavice).
• yvsvleče pacienta z horního dílu oblečení, uloží do vodorovné polohy na zádech a vyhmatá port.
• opět provede hygienickou dezinfekci rukou a nasadí si ústenku a sterilní rukavice.
• provede dezinfekci místa vpichu otěrem sterilními tampóny od středu ven, na prostoru cca 10-15cm.
• při zavádění jehly jednou rukou uchopí port palcem a ukazovákem.
• vyzve pacienta k hlubokému nádechu.
• a druhou rukou provede kolmý vpich do portové komůrky s jehlou napojenou na spojovací hadičku s fyziologickým roztokem, otočenou směrem ke sternu.
• vpich provede tak hluboko, až se zastaví o dno komůrky portu a s jehlou již neotáčí.
• provede aspiraci krve, z důvodu kontroly správné lokalizace jehly v komůrce.
• napojí novou 20ml stříkačku s fyziologickým roztokem a provede proplach technikou „start-stop“.
• následně uchopí komůrku palcem a ukazovákem, přitlačí k hrudi pacienta.
• a druhou rukou jehlu kolmo vytáhne, za tzv. pozitivního tlaku (za pomocí injekční stříkačky vyvine mírný tlak tlakem na píst, aby nedošlo k zpětnému nasátí krve).
• místo vpichu dezinfikuje, komprimuje cca 20 sekund a poté sterilně překryje.
• provede zápis do portové průkazky pacienta.
• při výskytu komplikací (neprůchodnost portu, změny v místě vpichu apod.) kontaktuje lékaře, ambulanci nebo stacionář, kde pacient dochází.

PICC katétr (periferní implantovaný centrální žilní katétr) je katétr zavedený do centrální žíly cestou povrchových žil na horní končetině. Zavádí se na střednědobou a dlouhodobou léčbu jednoho roku, kdy je léčby indikována na týdny a měsíce. Proplachy se provádějí dle zvyklosti pracoviště, zpravidla jednou za 7 dní. Součástí proplachu je i výměna krytí a kontrola místa vpichu.

Postup při proplachu PICC katétru a výměně krytí:                     

• sestra pacienta seznámí s postupem, provede hygienickou dezinfekci rukou a připraví si pomůcky (20ml stříkačky, fyziologický roztok, dezinfekci na kůži a ruce, sterilní tampóny, sterilní krytí určené pro PICC, sterilní i jednorázové rukavice, návlek).
• provede hygienickou dezinfekci rukou a nasadí si jednorázové rukavice.
• odstraní návlek, odšroubuje combi zátku nebo použije bezjehlový vstup a provede dezinfekci koncových částí.
• na katétr nasadí 20ml stříkačku s fyziologickým roztokem, provede aspiraci a proplach metodou „start-stop“.
• tlačku na katétru uzavře za aplikace fyziologického roztoku a uzavře katétr sterilní combi zátkou.
• následně jemně odstraní původní krytí ve směru zavedení katétru.
• sleduje místo vpichu, zda není přítomen otok, zarudnutí, bolestivost, sekrece.
• nasadí si sterilní rukavice a provede dezinfekci místa vpichu, krouživě kolem místa vpichu otěrem sterilními tampóny smočenými v dezinfekčním roztoku.
• dezinfekci provede na prostoru cca 15cm, dle velikosti používaného krytí.
• po zaschnutí dezinfekce přiloží sterilní krytí, které označí datem a časem přelepení.
• PICC katétr zafixuje jemným ovázáním obinadlem nebo použije návlek.
• provede záznam do průkazky nositele PICC katétru a poučí pacienta o následné péči:
  • pacient denně kontroluje, zda se krytí neodlepuje, končetinou ve které je katétr zaveden nesmí zvedat těžká břemena, při sprchování nesmí krytí namočit, krytí a lumeny by měl udržovat v suchu a čistotě.

Shrnutí:

Dlouhodobé žilní vstupy při správném používání významným způsobem usnadňují život pacientům v jejich nelehké životní situaci. Dokonalé zvládnutím ošetřovatelské péče přímo ovlivňuje životnost katétru a výskyt komplikací. Důležitá je následné péče o žilní vstup v domácím prostředí stejně jak proplachy z důvodu funkčnosti v pravidelných intervalech. Převazy a proplachy katétru lez v domácím prostředí provádět na základě indikace lékaře, stacionáře nebo ambulance kde pacient dochází.

PEG neboli perkutánní endoskopická gastrostomie představuje umělý vstup do žaludku pro podávání výživy. Tvoří ho tenká sonda, jejíž jeden otvor ústí na kůži břicha a druhý v žaludku. Sonda umožňuje přímé podávání umělé výživy pacientům, kteří nemohou přijímat potravu ústy a mají funkční gastrointestinální trakt. Zavedení sondy je indikováno u nemocí, v jejichž průběhu nebo z důvodu léčby není možný perorální příjem déle než 4-6 týdnů. Jedná se o onemocnění onkologická (chemoterapie, chirurgický zákrok, radioterapie), i neonkologická např. cévní mozková příhoda, degenerativní postižení nervové soustavy apod). Základem péče o PEG je udržování místa průchodu břišní stěnou v čistém stavu a suchu. Ošetřování sondy se liší podle délky zavedení a je nutné o ni pečovat po celou dobu zavedení.

Postup při ošetřování PEGu v prvních 10-14 dnech:

• v  prvních 24-48 hodinách po zavedení sondy zůstává péče na personálu nemocnice.
• v následujících dnech se provádí denně sterilní převaz a ošetřuje se místo vpichu:
  • sestra uvolní zevní destičku a posune ji od břišní stěny asi o 5 cm.
  • sondou neotáčí ani nezanořuje (mírné pootočení nevadí).
  • místo kolem vstupu dezinfikuje a očistí od zaschlého sekretu.
  • pak pod zevní destičku vloží sterilní gázový čtverec.
  • během převazu sleduje změny kolem vstupu – zarudnutí, hnis, obtékání výživy apod.
  • následně za stalého mírného tahu za sondu posune fixační destičku zpět těsně ke kůži.

Postup při ošetřování od 10-14 dne po zavedení PEGu:

• v dalších dnech se provádí 1x týdně zanoření o 2-3 cm a otočení sondy o 360°:
  • sestra uvolní zevní fixační destičku a zasune sondu 2-3cm dovnitř.
  • provede rotaci kolem dlouhé osy o 360°C.
  • sondu následně znovu povytáhne do původní polohy.
  • ověří, zda je mezi zevní fixační destičkou a kůži dostatek volného prostoru (cca 5mm, nesmí se vtlačovat do kůže).
  • zevní destičku nepodkládá sterilním čtvercem.
• denně se kontroluje stav sondy – změna barvy, vlasové trhliny, prosakování apod.
• nejméně 2x týdně se gastrostomie omývá vodou a mýdlem, osprchuje a řádně osuší.
• svorku na sondě je nutno lokalizovat co nejdéle od kůže, používá se jen jako přechodný uzávěr během podávání výživy.
• pokud se PEG nepoužívá je ho nutno proplachovat 2x denně.

Postup při podávání stravy a léků do PEGu:

• během aplikace výživy a cca 30minut poté by měl pacient mít zvýšenou polohu horní částí těla o 30-45°jako prevence reflexu a aspirace.
• před a po podání výživy (i léků) je nutno sondu propláchnout 50ml vody.
• rozpis a složení enterální výživy by mělo být konzultováno s lékařem-nutricionistou.
• do PEGu nejsou vhodné potraviny jako káva, džusy, pivo apod.
• do PEGu je strava aplikována bolusově s noční pauzou.
• celkový objem výživy bývá rozdělen do 5-7 porcí po cca 300-350ml.
• kromě výživy je nutné podávat i tekutiny, cca 1,5l denně mezi jídly.
• léky podávané do sondy musí být řádně nadrceny.

Přípravky klinické výživy:

• do PEGu se aplikuje strava tekuté konzistence, aby sondu neucpávala .
• strava je nutričně kompletní – obsahuje všechny potřebné živiny bílkoviny, vitamíny, minerální látky a stopové prvky a má potřebnou energetickou hodnotu.
• pacientům tedy zajišťuje plnohodnotnou stravu.

Shrnutí:

Perkutánní endoskopická gastrostomie je užívána k enterální výživě a je vhodná pro dlouhodobou výživu. Lokální péče o sondu se liší v čase. V prvních dvou týdnech od zavedení dochází k vyzrávání gastrokutánního kanálu, manipulace a ošetřování PEGu by mělo být co nejšetrnější s dodržováním zásad asepse. Smyslem dlouhodobé péče je pak prevence komplikací. Pokud stav pacienta umožňuje pobyt mimo nemocnici, tj. v domácím prostředí, je možné provádět toto ošetření přímo u pacienta doma.

Stomie je umělé vyústění dutého orgánu na povrch těla. Nejčastěji se jedná o tlusté střevo, tenké střevo nebo močové cesty. Dochází tak k neovladatelnému vyprazdňování střevního obsahu nebo moči nepřirozenou cestou s nutností používání stomických pomůcek. Veškeré pomůcky hradí pojišťovna a stanovené limity se určují podle druhu stomie. Indikací k založení stomie jsou nejčastěji nádorová onemocnění, komplikované střevní záněty, náhle příhody břišní nebo úrazy. V závislosti na typu stomie rozlišujeme stomie dočasné, které slouží k odlehčení činnosti střeva do doby zhojení a trvalé, kdy již nelze obnovit přirozenou cestu odchodu stolice či moči z důvodu onenmocnění.

Druhy stomie:

• Kolostomie – vývod tlustého střeva.
• Ileostomie – vývod tenkého střeva.
• Urostomie – vývod močovodu.

Postup při ošetření stomie:

• sestra informuje pacienta o výměně stomického setu a ošetření stomie.
• zajistí soukromí pacienta a vybídne ho ke spolupráci.
• připraví si potřebné pomůcky: odstraňovač náplasti, jednodílný nebo dvoudílný set, ochranné rukavice, ochranný film, čistící pěnu, ubrousky, nůžky, fixační pásky, těsnící kroužky atd.
• uloží pacienta do pohodlné polohy, nejčastěji vleže.
• původní stomický sáček odlepí tahem shora dolů, v případě potřeby použije odstraňovač náplasti.
• zhodnotí okolí peristomální kůže, obsah sáčku, stomii, její velikost a tvar a případné odchylky.
• zbytky stolice otře ubrousky a kůži omyje vlažnou vodou nebo čistící pěnou a osuší. Dle potřeby odstraní ochlupení pod lepící plochou.
• kůži ošetří podle stavu ochranným filmem, pudrem apod.
• změří velikost stomie pomocí šablony a podle naznačených okrajů vystřihne otvor tak, aby byl o 2-3mm větší, než je průměr stomie.
• u jednodílného systému mění podložku i sáček.
• u dvoudílného systému podložku lepí samostatně, následně přiloží sáček.
• lepící plochu zahřeje (promnutím v rukách) a odstraní plastový kryt z podložky.
• sáček přeloží v polovině a přiloží ke stomii lepící plochou, nejdřív na dolní polovinu a poté směrem nahoru.
• přitiskne k tělu, aby dobře přilnula k podložce, a nechá 5-6 minut prohřát, přiložením dlaně na stomický set.
• u jednodílného systému mění podložku i sáček.
• u dvoudílného systému podložku lepí samostatně, následně přiloží sáček.
• jemným tahem se ujistí, že sáček na těle pevně drží.
• provede úklid pomůcek a použitého materiálu.

Shrnutí:

Život se stomii není pro žádného člověka jednoduchý. Pacient se musí vyrovnat jak se stomii, tak se závažnou diagnózou, které u něho vedla k vytvoření stomie. Významnou roli při vyrovnávání se s nově vzniklou situací hraje i péče o stomii v domácím prostředí po propuštění pacienta z nemocnice. Všeobecná sestra, která dochází k pacientovi domů, pokračuje v edukaci o zásadách při převazování, učí pacienta starat se o vývod, řeší případné komplikace nebo konzultuje stav se stomickou sestrou.

Nasogastrická neboli žaludečni sonda je tenká trubička, která se zavádí nosem nebo ústy do žaludku. Používá se k jednorázové nebo dlouhodobé dekompresi žaludku s odsáváním plynu a žaludečního obsahu. Může být také použita jako výživová sonda ke krátkodobému podávání výživy, při neschopnosti přijímat jídlo a tekutiny ústy, v paliativní onkologické péči může zavedena sonda odstranit úzkost, obavy ze zvracení a bolesti břicha.

Postup při zavedení nasogastrické (žaludeční) sondy:

• sestra poskytne pacientovi informace o účelu a způsobu zavedení sondy, vyzve ho ke spolupráci.
• připraví si pomůcky a uloží pacient do vhodné polohy vsedě nebo polosedě.
• provede hygienickou dezinfekci rukou a nasadí si jednorázové rukavice.
• vyjme sondu z obalu a změří délku zavedení (distální konec sondy přiloží pod mečík hrudní kosti – nad oblast žaludku, dále k ušnímu lalůčku a ke špičce nosu) a označí místo fixem nebo náplastí.
• konec sondy natře lubrikačním gelem a opatrně zavádí volnějším nosním průchodem.
• pokud je pacient schopný polykat podává čaj nebo vodu po lžičkách a při každém polknutí zavede sondu dál.
• pokud pacient nemůže přijímat nic per os, vyzve ho, aby polykal naprázdno.
• sondu zavede až k označenému místu na sondě a zkontroluje správnost zavedení:
  • aspirace žaludečního obsahu
  • poslechová kontrola: na oblast žaludku přiloží fonendoskop a do sondy aplikuje 10-30ml vzduchu, pokud je slyšet zaškroukání, je sonda umístěna správně.
• poté zafixuje sondu náplasti na nos, popřípadě na tvář.
• sondu napojí na sběrný sáček nebo uzavře zátkou.
• provede úklid pomůcek a zápis do zdravotnické dokumentace

Shrnutí:

Zavedení i extrakce žaludeční sondy spadá do kompetence lékaře. Zavedení nasogastrické sondy je nepříjemný výkon, pacientovi musí být zřetelně objasněn důvod zavedení. Sestra poté u pacienta pravidelně kontroluje stav sliznic a okolních tkání, při dlouhodobém zavedení sondu v nosním průchodu přemisťuje, aby nedošlo k vytvoření slizničních dekubitů. Jakmile dojde k ústupu potíží u pacienta, sonda může být odstraněna.